Atlantida je jednou z nekonečných zásobáren mýtů i konspiračních teorií. Poprvé ji ve svých spisech zmiňuje řecký filosof Platón. Dodnes není zcela jisté, zda šlo skutečně o nadmíru mocný historický kontinent, nebo se vědci i nadšenci drží pouhé legendy. Oběma verzím totiž přece jen něco nahrává.
Platónské dialogy
Atlantis nebo ve starořečtině Atlantis nesos, tedy „ostrov Atlase“, byl dle Platónova výkladu legendární kontinent osídlený vysoce vyvinutou civilizací. Asi v roce 9600 před Kristem ho pak zničila přírodní katastrofa.
Podle některých verzí a výkladů však nedošlo ke zničení říše, ale jen potopení a další existence pokračuje pod vodou. Jediným zdrojem informací jsou Platónovy dialogy Timaios a Kritias, kde řecký filosof popisuje tamní kulturu, polohu i státní zřízení. Místo mělo být za Herkulovými sloupy, které obvykle odpovídají Gibraltaru.
Dnešní pohled a nejpopulárnější verze
Ani samotná existence kontinentu nebyla přesvědčivé doložena. Jak už to ale bývá, stále je hodně nadšenců, kteří spekulují o osudu a možné poloze národa i státu. Většinově je však považována jen za součást platónského výkladu a jako příklad aplikace morálky a dalších filosofických aspektů. Samotný pád říše byl pak trestem za lidské hříchy.
Jaké další výklady lze najít?
Náhle potopený kontinent
Myšlenka, že Atlantida historicky skutečně existovala, není jen Platónova. Vynořila se ovšem až koncem 19. století ve spise Atlantis: The Antediluvian World z pera Ignatius L. Donnellyho. Podle něj musely být technologické znalosti starověku jako metalurgie, zemědělství nebo jazyk dědictvím ještě starší a velmi pokročilé civilizace.
Starověké národy podle něj nebyly natolik složité, aby takového pokroku dosáhly vlastními silami. Za předpokladu, že je Atlantik hluboký „jen několik set stop“ (průměrná hloubka světových oceánů je cca 4 km), mohl se kontinent zaplavený proměnlivými vodami potopit právě tam, kde to Platón uvádí.
Do této hypotézy ale hází vidle naše současné porozumění oceánským proudům a deskové tektonice.
Pohltil ji bermudský trojúhelník
Donnelly nevyhnutelně inspiroval další autory, pokud jde o místo současného „pobytu“ Atlantidy. Jedním z nich byl i Charles Berlitz, vnuk zakladatele mnoha jazykových škol. Krom toho také autor mnoha knih o paranormálních jevech.
V 70. letech 20. století tvrdil, že Atlantis byla skutečným kontinentem kousek od Baham, který padl za oběť legendárnímu bermudskému trojúhelníku. Příznivci této teorie poukazují na to, že na pobřeží Bimini se našlo něco, co velmi připomíná zdivo i ulice. Podle vědců jde ale o přirozeně vytvořené formace skal.
Atlantida je Antarktida
Atlantida byla dřívější a mnohem mírnější verzí dnešní Antarktidy. Tato teorie vychází z práce Charlese Hapgooda, konkrétně knihy z roku 1958 Earth´s Shifting Crust (s předmluvou Alberta Einsteina).
Podle Hapgooda došlo před 12 000 let ke změně zemské kůry, což posunulo kontinent, který je dnes Antarktidou. Původně šlo o domov velmi pokročilé civilizace, ale náhlá změna podnebí znamenala její zkázu. Jejich velkoměsto se tedy nepotopilo, ale bylo pohřbeno pod vrstvami ledu.
Teorie se ovšem (podobně jako Donnellyho) vynořila ještě předtím, než věda pořádně porozuměla deskové tektonice, což jeho výklad posunulo na okraj k pseudovědám.
Atlantida je čistě Platónův vynález
Většina historiků i dalších badatelů došla k jednoduchému závěru. Platónova Atlantida byla kompletně jeho výmysl v zájmu učení o ideální civilizaci. Příběh jejího rozvoje a pádu pak sloužil jako bajka varující před lidskou pýchou, která přinese boží trest.
Mimo jeho dva dialogy neexistuje jediný písemný pramen. Krom toho ani přes pokračující mapování oceánů včetně hlubin nebyla dosud jakákoli potopená civilizace nalezena.
Zdroje: History, Wikipedia, Study
