Anička Slováčková (†29) byla světlem, které nezhaslo ani tváří v tvář těžké diagnóze. Se zákeřnou nemocí bojovala s přestávkami šest let a i v posledních měsících života myslela na ostatní. Ve svých otevřených výpovědích popsala, jaké příznaky jejího návratu rakoviny lékaři dlouho přehlíželi – a jak je i ona sama zpočátku považovala za banální.
Noční budíček ve tři ráno? Může jít o signál
Po první léčbě rakoviny prsu v roce 2020 si Anička oddechla jen na chvíli. Klid netrval dlouho – začal ji sužovat kašel, který přicházel pravidelně v noci. „Ve stejný čas jsem se budila, když jsem byla poprvé nemocná,“ popsala loni v prosinci v podcastu Bellis Pink Talks. Konkrétně se to dělo mezi třetí a čtvrtou hodinou ranní.
Zprvu se domnívala, že jde o astmatickou reakci na kočky. Lékařka jí udělala rentgen plic, ale nenašla nic zásadního. Sama zpěvačka si myslela, že jde o pozůstatek ozařování. Jenže obtíže neustupovaly, naopak se zintenzivňovaly. Když se přidalo i silné noční buzení a dechová nepohoda, lékaři jí předepsali léčbu refluxu. Skutečnou příčinu ale odhalili až o dva roky později.
Dvě ztracená léta: „Byly tam metastáze“
Až na doporučení svého okolí navštívila lékařku na Karlově náměstí, kde byl kdysi vyšetřován i její otec Felix Slováček. Až tam jí po sonografii a následném CT potvrdili, že má na plicích metastáze. „Zprávu jsem si šla vyzvednout až za měsíc – a tehdy jsme zjistili, že se to celé vrací,“ popsala Anička okamžik, který změnil všechno.
Zpěvačka se tehdy musela seznámit s pojmem paliativní chemoterapie. „Řekla jsem paní doktorce, že bych radši žila naplno třeba deset let bez léčby. Ale ona mi vysvětlila, že by to nebyly roky, ale jen pár měsíců,“ svěřila se. A tak se rozhodla pokračovat v boji, přestože už věděla, že výhledy jsou neúprosné.
Přála si ještě rok a půl. A chtěla, abychom nezapomněli
Anička měla jasno – pokud jí osud nadělí navíc byť jen 18 měsíců, bude šťastná. „Když tady prožiji o rok a půl více než dosavadních devětadvacet let, budu strašně vděčná,“ řekla s pokorou, která dojímá i po její smrti. Zemřela 6. dubna 2025, několik týdnů před třicátinami.
Její odkaz ale žije dál. V otevřených rozhovorech, které poskytla, a v síle, s jakou sdílela své zkušenosti, dnes nachází inspiraci stovky lidí. V posledních měsících života upozorňovala na to, jak důležité je vnímat tělo a naslouchat signálům, které nám dává. Zvlášť když se opakují. Zvlášť když se dějí – jak u ní – vždy ve stejný čas. Mezi třetí a čtvrtou ráno.
Zdroje: Aha, Život v Česku, Bellis Pink Talks
