Italská herečka Milena Vukotić se do paměti diváků zapsala jako usedlá a nepříliš přitažlivá manželka účetního Uga Fantozziho. Ve skutečnosti má tato dáma s ošklivou a plachou Pinou společného jen pramálo. Prožila mimořádně úspěšnou kariéru na divadelních prknech i před kamerou a své fanoušky dokázala několikrát pořádně překvapit.
Nečekaný konec slibné baletní kariéry
Umělecké nadání dostala Gemma Fausta Milena Vukotić doslova do kolébky. Na jaře roku 1935 se v Římě narodila do rodiny černohorského diplomata a italské hudební skladatelky Marty Nervi. Hudební geny navíc podědila po své babičce, respektované klavíristce Gemmě Luziani.
Rodiče dceru v lásce k umění od útlého dětství maximálně podporovali. Své dospívání tak trávila ve velkých evropských metropolích jako Londýn, Vídeň či Paříž. Tam všude pilovala hru na klavír, sbírala první herecké zkušenosti a tvrdě trénovala klasický tanec.
Její obrovský talent ji brzy zavedl do pařížské Opery a posléze do prestižního baletního souboru Grand Ballet du Marquis de Cuevas. Odborníci i lidé v jejím okolí jí předpovídali zářivou kariéru primabaleríny. Zásadní zvrat v jejím směřování přišel po zhlédnutí filmu Silnice od slavného režiséra Federica Felliniho. Vukotić po tomto zážitku opustila svět baletu a začala se plně věnovat herectví.
Před filmovou kamerou poprvé stanula v roce 1960 ve snímku Nájemný vrah. Následně spojila síly s významnými evropskými režiséry a ztvárnila desítky charakterních rolí. Hrála tiché ženy, počestné panny a distingované dámy z vyšší společnosti. Pracovala pod vedením tvůrců formátu Ettore Scoly, Maria Monicelliho nebo Franca Zeffirelliho.
Stín legendárního účetního
Obrovskou popularitu a celoevropský úspěch přinesla italské herečce role ušlápnuté Piny Fantozzi. V prvních dvou dílech legendární komediální série tuto postavu ztvárnila Liù Bosisio, která se následně objevila ještě ve filmu Superfantozzi z roku 1986. Ve všech ostatních pokračováních už po boku smolařského účetního stála právě Vukotić.
Herečka si hned na začátku uvědomovala obrovský komediální potenciál obětavé manželky. Současně měla ale obavy z případného dopadu takto výrazné a specifické postavy na svou další profesní dráhu. Zahrála ji však mimořádně věrohodně a část diváků si ji s filmovou hrdinkou začala zcela ztotožňovat. Lidé automaticky předpokládali podobné vlastnosti a vzhled i v jejím osobním životě.
Za svůj famózní výkon ve filmu Fantozzi v ráji obdržela v roce 1994 prestižní ocenění Nastro d’argento za nejlepší herečku ve vedlejší roli. Koncem devadesátých let se od postavy Piny odpoutala a přijala velkou roli v rodinném seriálu Un medico in famiglia, kde účinkovala až do roku 2016.
Odvážné pózování pro pány
Filmová Pina působila jako zanedbaná žena bez sebemenšího se*appealu. Její představitelka ovšem v soukromí platila za mimořádně elegantní dámu plnou šarmu. Velký šok svým filmovým příznivcům připravila v květnu roku 1976. Tehdy přijala lákavou nabídku italského vydání pánského časopisu Playboy a na jeho stránkách se objevila zcela nahá.
Pro mnohé diváky představovaly tyto odvážné fotografie opravdové zjevení. Lidé si ji totiž do té doby vůbec nedokázali představit v poloze smyslné a svůdné ženy. Své herecké schopnosti pak opakovaně prokazovala i v provokativnějších filmových dílech. Režisér Luis Buñuel si ji vybral hned do tří svých slavných snímků, mezi kterými nechyběl úspěšný Nenápadný půvab buržoazie.
Netradiční soužití dvou domů
Své soukromí si italská herečka vždy velice pečlivě chránila před zraky veřejnosti a novinářů. Zůstala bezdětná a do manželského svazku se dlouhé roky nijak nehnala. Okolo se vždy motala spousta ctitelů, první manželské sliby ale složila až ve svých osmašedesáti letech v roce 2003. Jejím vyvoleným se stal o osm let mladší filmový kritik a historik Alfredo Baldi.
Partneři si po svatbě zvolili mimořádně netradiční způsob společného života. Oba byli v době seznámení zvyklí na svůj vlastní životní rytmus a rozhodli se proto ponechat si svá původní bydliště. Dodnes bydlí každý ve svém domě a obě budovy prakticky propojili společným soukromým balkonem. Vztah s italským historikem herečka popisuje jako plný vzájemné lásky, volnosti a porozumění.
Elán do života herečku neopouští ani po oslavě devadesátých narozenin. Stále s velkou oblibou vystupuje na divadelních prknech v Římě, Miláně nebo Benátkách. V dubnu 2025 se objevila v milánském divadle v inscenaci inspirované slavným příběhem Harold a Maude. Filmový průmysl ji v roce 2024 odměnil prestižní soškou David di Donatello za celoživotní přínos italské kinematografii.
