Řád Hašašinů, známý také jako Asasíni středního východu. Šlo o hrůzu budící gang, který se specializoval na profesionální odstraňování důležitých osob. A vynikal v tom. Říkalo se jim také Nizaris, Nirazi Ismallis, měli různá další jména podle toho, z jaké oblasti pocházel ten, kdo je pojmenovával. Islámskému světu ovšem Hašašíni prakticky vládli po celých 130 let.
A v čele stál…
Jejích velitelem byl Hassan al-Sabbah žijící v letech 1050-1124. Šlo o nadmíru charismatického vůdce, vynikajícího matematika, oddaného věřícího učence, a hlavně ďábelského stratéga. Byl silně oddán víře Ismá’ílíja, a také oblíben napříč světem od Káhiry po Sýrii. To vedlo k tomu, že se mnozí přívrženci stejné víry stali právě jeho následovníky.
Tuto popularitu Hassan využil a založil řád, jehož se ihned stal velmistrem a který byl jedním z nejvražednějších záhadných kultů historie. Jeho základní motivy jsou dodnes neznámé, podle mnoha ohlasů zkrátka vytvořil vlastní politickou sílu. Současně se chtěl pomstít nepřátelům víry, tedy Křižákům.
Hradní centrála
Protože každá organizace potřebuje základnu, našel ji Hassan v hradě, který je dnes pevností Alamut. Není ovšem jasné, zda hrad jen zabral, nebo nechal postavit. Tisíce let stará neproniknutelná hora se pak stala známou jak „Hora smrti“. Její pán velel skrytému bratrstvu nebojácných, zákeřných a naprosto šílených bojovníků, kteří mu byli bezmezně oddáni.
Bez zaváhání tak plnili jakékoli jeho příkazy i za cenu toho, že přitom sami zahynuli. Vše pro svého pána. Existuje jen velmi málo střípků o tom, jak Hassan tyto hašašíny verboval, podle několika středověkých pramenů však víme, co se mohlo odehrávat za zdmi Hory smrti.
Chodili za ním sami
Vlivem jeho původní slávy a popularity ho totiž mnoho uchazečů samo vyhledávalo proto, že se chtěli naučit tajné cesty víry. Hassan je pak dával do kobek bez oken hluboko pod stavbou. Tam se rekruti učili věrouku, dokud k nim jednoho dne nepřišel jeden ze sluhů s „magickým“ nápojem, který měli vypít.
Asi jsem v nebi
To bez okolků učinili, načež omdleli. Když se pak takový rekrut probral, nacházel se na jednom z nejkrásnějších míst, ve visutých zahradách Babylonu. Místo vypadalo jako nebe, ráj plný vína, medu, fontán, stromů a také polonahých dam, které kolem tancovaly.
Tohle si dotyční mohli několik hodin bez omezení užívat, než se objevil sám Hassan. „Tohle vám nabízím, pokud budete následovat moje učení a podřídíte se bez výhrad mé vůli. Ukážu vám cestu do nebe,“ nabídl jim.
Následně dostali opět nápoj a probudili se zase v původní cele. Navštívil je Hassan s otázkou, jak se rozhodli. Z jasných důvodů prakticky všichni přijali. Za velmi krátkou dobu se mu tak podařilo vytvořit skrytou armádu zcela oddaných sluhů. Často zadával tzv. skoky víry, tedy skoky z vrcholku pevnosti. Dotyčný se samozřejmě zabil pádem na skálu o třicet pater níže.
Prosáknuto vírou
Asasíni trávili každou minutu každého dne náboženstvím. Spolu s tím se učili veškeré techniky boje a zabíjení, jedy, chemii, špionáž, infiltraci a mluvili plynule několika jazyky. Jejich největší zbraní bylo umění zůstat ve skrytu. Typickou zbraní byla dýka, protože byla efektivní a současně se dala dobře ukrýt.
Asasíni nenosili žádné brnění či jakoukoli jinou formu ochrany. Jejich obranou byla neviditelnost, protože byli oblečeni jako civilisté, mniši, farmáři, sluhové, šlechtici, zkrátka běžní obyvatelé. Bez váhání zabili kohokoli, koho Hassan určil a dokázali se dostat kamkoli. Zabíjeli sultány, vezíry, šlechtice, patriarchy náboženských řádů.
Odstrašení
Než mohla jakákoli oběť vykřiknout, většinou se dusila vlastní krví. Pro zvýšení obav populace a mocných také většinou vraždili za denního světla, na klidných ulicích mezi normálními civilisty. S činem pak nastala panika a chaos, ve kterém asasín snadno unikl. Z toho vyšly i notně živené pověsti a neviditelnosti nebo jiných superschopnostech.
Moderní válečnictví
O řádu se záhy dověděl každý a každý se jich také bál. Jejich drzost a dovednosti jsou zárodkem moderní „psychologické války“. Tím, že zaseli do mysli jakéhokoli nepřítele strach ještě před jakýmkoli střetem, získali na svou stranu obrovskou výhodu bez risku vlastních životů.
Konec z rukou Mongolů
Bez ohledu na proslulost a dovednosti byli ovšem rozdrceni během nájezdů Mongolů. V roce 1256 tak padla i Hora smrti, do té doby skutečně neproniknutelná. I když se zbytky řádu ještě nějakou dobu držely jinde, v roce 1275 se řád setkal s vlastní smrtí.
Dodnes nám tak zůstává do určité míry zromantizovaný pohled živený filmy, seriály či herní sérií Asassins´s Creed. Současně dali ovšem tito fanatičtí věřící nepochybně příklad dalším tajným řádům, nemluvě o praktické metodice. Zkrátka, kde jeden zanikl, ostatní se mohou zrodit.
Další zajímavosti z historie si můžete přečíst tady.
Zdroje: AboutHistory, Wikipedia, IIS
