Děsivé věci, a zvláště horory jsou pro lidstvo přitažlivé a odpudivé zároveň. Je v tom něco archetypálního, něco skrytého hluboko v našem nitru. Jsme neradi ohroženi, současně ale chceme takové podněty, které vyvolávají strach. Zvláště tehdy, když si je můžeme užít bez reálného nebezpečí. Někdy ale přijdou takové filmy, které způsobí poprask a posunou hranice.
Opravdu silný rok
Rok 2024 byl pro hororový žánr úspěšný. Opět se ukázalo, jak velkou má publikum chuť na věci, které jsou děsivé a také znepokojivé. Dobrého přijetí se dostalo všem očekávaným kusům, tedy Vetřelec: Romulus, První znamení: Přichází Satan a nové adaptaci upířího příběhu Nosferatu.
Byl to také silný rok pro nezávislé filmy, z nichž některé skutečně posunuly hranice žánru. Světlo v bedně, Klaunovy Vánoce nebo Substance dokázaly skutečně šokovat.
Vstup do dalšího roku
Jakmile jsme vstoupili do roku nového, ukázalo se, že na tomto poli to bude opět zajímavé. Jeden snímek, který se pohyboval spíš na okraji pozornosti, na sebe totiž upoutal pozornost během premiéry. Norská kombinace hororu a komedie The Ugly Stepsister si zrovna odbyla premiéru.
Souboj sester
Snímek spadá do podžánru „body hororu“, který se zaměřuje na groteskní nebo psychologicky velmi znepokojivá narušení lidského těla (či jiného živého tvora). Může jít o abnormální pohlaví, mutaci, znetvoření, chorobu nebo jiné nepřirozenosti. A určitě na něj nezapomene jeden z diváků, který se na promítání pozvracel do prostřední uličky.
Film režírovala i napsala Wmilie Blichfeld a jde o hororovou verzi klasické pohádky o Popelce. Lea Myren tu hraje Elviru, ženu podstoupivší extrémní chirurgické zákroky. Chce totiž změnit svou vizáž, aby dokázala konkurovat své okouzlující sestře. To všechno v době i poměrech, kde je fyzický vzhled člověka zkrátka vším a pro ni jediným kapitálem.
Silná reakce
Podle magazínu Variety se během promítání udělalo jednomu z diváků natolik nevolno, že se musel naklonit do postranní uličky a uvolnit svůj žaludek. O filmu je známo, že má mít několik skutečně náročných scén, včetně Elviry konzumují tasemnici. Stejně tak podrobné scény chirurgických zákroků včetně přišívání očních řas nebo podrobnou plastiku nosu.
Kritik Graeme Guttmann popsal výsledek následovně: „Jeho zasazení do pohádkového prostředí a jasné vycházení z Popelky činí všechny hororové momenty ještě nechutnější a niternější. Jedna ze scén ke konci je opravdu nechutná. Nepřekvapuje mě proto, že se hned během premiéry někdo pozvracel.“
Přinese to filmu něco?
Ačkoli si to dotyčný divák zřejmě moc neužil, filmu takové události ve výsledku prospívají. Extrémní reakce totiž – ať se to komu líbí nebo ne – plní funkci reklamy. Podobně tomu bylo dříve u série Paranormal Activity.
The Ugly Stepsister si už získává pozornost ve svém vlastním žánru, současně je další částí dlouhodobé tradice norských hororů. Po roce 2000 se Norové proslavili tím, že brali klasické anglické hororové subžánry a pozvedali je pomocí velmi vzrušující a notně krvavé režie. Prozatím není jasné, kdy a zda vůbec se film dostane do českých kin.
Zdroje: ScreenRant, Youtube, Wikipedia
