„A můžu ti říkat Mirečku?“ Tato otázka definitivně rozhodla o tom, jak se bude student z Bužumbury po celý zbytek obou filmů jmenovat. Má na svědomí několik legendárních scén, včetně zkoušení kyjovského kroje. Jaké byly jeho osudy po natáčení a co dělá vlastně dneska?
U nás popularita, doma nelehký osud
V první řadě se nabízí otázka, jak se vlastně Joseph Dielle z Konžské republiky ocitl na filmovém plátně u nás? Tehdy pracoval v místní televizi jako novinář, a právě tam si ho všiml náš velvyslanec. Záhy mu nabídl studium a Joseph tak od roku 1982 studoval režii na pražské FAMU.
A když Dušan Klein pořádal casting na zahraničního studenta medicíny, Joseph Dielle jej vyhrál a obsadil tak roli “Mirečka” (Numira Cassa Tomba z Bujumbury). Kromě exotického zjevu okouzlil lámanou a svéráznou češtinou, jeho filmografie však obsahuje jen dva díly Básníků, jinak několik dokumentů.
Zpět do vlasti
Když filmování ustalo, vrátil se do Konga, respektive do metropole Pointe-Noire, kde se stal ředitelem vlastní televizní stanice DVS Plus. Vzhledem k orientaci na zahraniční produkci model fungoval a „Mireček“ si přišel na slušné peníze. S manželkou Josefinou si zařídil krásný domov a mají pět potomků.
On sám přitom pochází z velké rodiny, jeho devatenáct sourozenců tvoří devět bratrů a deset sester. Jeho otec měl dvě ženy a dožil se požehnaných 104 let.
Zbylo pár slovíček
Když ho po zhruba dvou dekádách vypátrali čeští novináři, pamatoval si z češtiny už jen několik slovíček. Velmi ho ovšem překvapilo, jak se díky jediné roli stal v tuzemsku populárním. Z celého natáčení mu totiž zůstalo jen několik fotek a taška firmy Baťa. Jeho vlastní rodina neměla ani ponětí, že se vůbec něčeho takového účastnil.
Útrapy války
Do jeho nového a velmi úspěšného života bohužel zasáhlo válečné šílenství. Konkrétně Velká africká válka, známá také coby Druhá válka v Kongu, která trvala pět let (1998-2003). Šlo o druhý nejkrvavější konflikt od vypuknutí druhé světové. Oběti tvořili hlavně civilisté, Joseph přišel o práci a jeho dům pak vyrabovali vojáci.
Přišel také o televizní stanici (jeho byl nápad, ale investor byl externí), která vadila z politických důvodů. Rázem se tak octil kompletně na dně. Vše ovšem zvládl díky rozvětvené rodině, manželce, dětem i vnoučatům.
Netají se tím, že by opět rád navštívil Česko: „Taky bych strašně rád jel znovu k vám. Ale jen se ženou. Třeba na karlovarský festival,“ svěřil se iDnes.
Nezávislost a Básníci
Kongo patří statisticky mezi nejzkorumpovanější africké státy, nabízí se tedy otázka nezávislosti jakékoli televizní stanice. Programová skladba “Mirečkovy” DVS plus by se dala přirovnat asi k naší Nově.
„Jsme opravdu nezávislí, ale jsou témata, která se prostě vynechávají,“ shrnuje Joseph téma, které je mu v občasných rozhovorech viditelně nepříjemné. Při návštěvě novinářů běžela na jedné z letištních obrazovek americká přestřelka.
Jde o kanál Josephovy televize, kde možná lidé Konga uvidí jednou i Básníky. „To bych hrozně rád, ale nemám ani vlastní kopii. Teď doufám, že se kolegové ozvou a obnovíme kontakty,“ loučí se Joseph.
Jak Joseph Dielle vypadá, se můžete podívat v dokumentu České televize Na cestě po Kongo-Brazzaville, kde je filmový Mireček od 18:07 pořadu.
Snímek Jak básníci přicházejí o iluze můžete zhlédnout na ČT1 19. ledna od 14:20.
Zdroje: CSFD, iDnes, Dotyk, Blesk
