Slušovice. Malá obec na Zlínsku, která se v osmdesátých letech stala fenoménem, o kterém se šuškalo v každé hospodě. Socialistická republika sice nikdy neoplývala úžasnými podnikatelskými příběhy, ale Slušovice dokázaly, že i za železnou oponou může vzkvétat malý zázrak. Jaké bylo tajemství úspěchu JZD Slušovice pod vedením Františka Čuby?
Vize a odhodlání jednoho muže
František Čuba, syn československých zemědělců, v roce 1963 přebíral vedení tehdy zcela obyčejného JZD. Pod jeho taktovkou se ale Slušovice proměnily ve fabriku na úspěch. Čuba měl vizi a nebál se ji prosazovat, i když to znamenalo jít proti proudu.
„Dělat věci jinak,“ hlásala nepsaná filozofie slušovického zázraku. Zatímco ostatní drželi krok s centralizovanými plány, Čuba sázel na efektivitu, inovace a šikovné využití tržních principů. Byla to doba, kdy podnikání výrazně připomínalo tanec na minovém poli. JZD si ale své místo vydobylo.
Rozmanitost jako klíč k úspěchu
Zemědělství bylo jen začátkem. Slušovice se pustily do tak širokého spektra aktivit, že získaly přezdívku „držitelé všech patentů“. Na co si vzpomenete, to JZD vyrábělo. Na polích se pěstovala klasika jako obilí, kukuřice nebo cukrová řepa, zatímco v moderně vybavených stájích se choval skot a prasata. K tomu všemu družstvo vyrábělo vlastní krmiva, hnojiva a pesticidy, čímž pokrylo celý cyklus od zemědělské produkce po zpracování.
Jenže Slušovice nezůstaly jen u traktorů a dobytka. Naopak, družstvo proniklo i do oblastí, které s venkovem neměly na první pohled nic společného. Výroba potravin jako jogurty nebo masné výrobky se doplňovala o průmyslové produkty včetně zemědělské techniky, pneumatik nebo pletiva. A perličkou byly slavné počítače TNS, které tehdy představovaly technologickou špičku.
Tato diverzifikace nebyla jen o tom, co trh potřeboval. Byla to taktika. Jak říkal sám Čuba: „Když něco nevyjde, jiná oblast to podrží.“ Byl to krok, který zajišťoval stabilitu a stálé zisky, které Slušovice činily naprosto unikátními.
Hraní za hranicemi pravidel
Kouzlo JZD nespočívalo jen v inovacích. Velká část úspěchu se opírala o dovednost pohybovat se v tehdejším systému a využívat jeho skuliny. Tajné dohody, spolupráce s politickými špičkami a místy až absurdní obchody se staly nedílnou součástí jejich podnikání.
Dokázali přesvědčit mocné, že JZD je klíčové pro ekonomiku. Dokonce jim byly umožněny bezcelní dovozy nebo přístup k embargo technologiím. Státní bezpečnost (StB) si s nimi tykala a sdílela informace získané v zahraničí. Díky tomu JZD výběrem materiálů předbíhalo svou dobu. V roce 1989, na vrcholu své největší slávy, dosáhl Agrokombinát Slušovice obratu 7 miliard korun a čistého zisku téměř 850 milionů korun. Na tehdejší poměry neuvěřitelný výsledek.
Zázrak s datem spotřeby
Sametová revoluce v roce 1989 ovšem znamenala konec zlatých časů. Nové tržní podmínky přinesly JZD Slušovice smrtící úder. František Čuba odstoupil z vedení a čelil kritice, která se na něj valila ze všech stran.
Během několika let se JZD rozdělilo na stovku menších společností. Většina z nich zkrachovala. Z výstavní lodi socialistické ekonomiky zbyly jen trosky. V roce 1990 došlo k přejmenování na Družstevní agrokombinát Slušovice, poté v roce 1993 na Zemědělské obchodní družstvo FORUM. Podnik byl v roce 1997 uveden do likvidace a o dva roky později jeho majetek skončil v konkurzu.
Slušovice dnes už nejsou zázračným místem, ale jejich příběh žije dál. Možná ne v podobě prosperujícího podniku, ale v paměti národa, který miluje příběhy o těch, kteří šli svou cestou – ačkoliv to byla cesta špatně značená.
Zdroje: Forum24, ProŽeny, Deník
