Herečka Marta Vančurová nikdy nepatřila mezi hvězdy, které se předháněly o pozornost. Naopak, vždy působila tiše, s noblesou a jistotou ženy, která nepotřebuje pozornost médií, aby byla vidět. Její život byl plný světel i stínů, úspěchů i těžkých zkoušek, které zvládla s klidem sobě vlastním. Dnes ji Česká televize připomene v televizním filmu Cesta na Borneo, kde po boku Miloše Kopeckého ztělesnila melancholii i sílu v jednom.
Křehká kráska, co nikdy nehrála na efekt
Marta Vančurová se narodila v roce 1948 v Praze na Lhotce a už jako malá zpívala v Dětském rozhlasovém sboru Bohumila Kulínského. Díky tomu se dostala i do světa, například do Itálie, Francie, dokonce i na slavný klášter Saint Michel.
Po maturitě to vypadalo, že skončí u fyziky, ale osud to zařídil jinak. Na DAMU ji totiž vzali bez nějakých příprav, prostě tehdy přišla a napoprvé uspěla. Krátce nato už točila Nevěstu a kamera si ji zamilovala.
Na divadle zakotvila nejprve v Realistickém, později ve Vinohradském. Žádné hvězdné manýry, jen precizní práce a přirozenost. „Divadlo je terapie. Když jsem měla horečku, odešla při hraní úplně. Prostě to z vás všechno spadne,“ řekla pro iDNES.cz.
Sláva, bolest i vnitřní svoboda
Sedmdesátá a osmdesátá léta jí přinesla nejvíc práce. Zářila v dramatech Den pro mou lásku, Stíny horkého léta nebo Smrt krásných srnců. Z televizních seriálů diváci znali její Nanynku Cirklovou ze Synů a dcer Jakuba skláře nebo Janu Eyrovou.
Hrála, cestovala, a když zrovna netočila, mizela na chalupu mezi stromy a bylinky. Tam je doma. Sama říká, že „vnitřní svobodu si uhlídala i za komunistů“. Vždycky měla dar být sama sebou, i ve světě, kde to šlo těžko.
Osud jí ale párkrát pořádně zatřásl životem. Po dvaceti letech manželství se rozvedla s kameramanem Janem Malířem, s nímž má syna Jana. A když jí lékaři kolem roku 2000 oznámili rakovinu prsu, přišel šok. „Ráno jsem si říkala, jestli se vůbec probudím. Pak mi došlo, že to neví nikdo. A to mě uklidnilo,“ uvedla herečka. Boj zvládla. Nepoddala se.
Návraty, přátelství a dnešní pocta
Po uzdravení se vrátila do divadla, a to naplno. Hrála ve Studiu DVA i na Vinohradech. V roce 2023 se znovu potkala s Luďkem Sobotou, s nímž kdysi tvořila legendární dvojici v komedii Jáchyme, hoď ho do stroje!. Oba přišli na křest knihy V kimonu až do hrobu režiséra Petra Jákla. „Ten Jáchym je pro naši generaci legenda, děti znají každou repliku,“ řekla s úsměvem.
Velkou oporou v těžkých chvílích jí byl tanečník a herec Vlastimil Harapes. Po jeho smrti v roce 2024 o něm mluvila s pokorou. Říkala, že byl „vzácný člověk, který se nerodí každý den“.
Dnes žije po svém. Stáhla se z očí veřejnosti a žije s klidem, který by jí mohl závidět kdejaký influencer, který vystavuje veřejnosti svůj každodenní život na sítě. Na jaře však byla hlavní postavou rozhlasového cyklu Osudy Marty Vančurové na stanici Vltava, kde otevřeně vzpomínala na dětství, kariéru i nemoc.
A pokud máte rádi návraty, dnes od 16:25 na ČT1 poběží Cesta na Borneo, film, kde Marta Vančurová hraje s Milošem Kopeckým. Jemná, melancholická komedie o vzdálenostech mezi lidmi. A taky o tom, že někdy je srdce ten nejpřesnější kompas.
