Ještě před válkou získal Josef Mengele doktoráty v oborech medicíny a také antropologie, načež zahájil badatelskou kariéru. V roce 1937 vstoupil do NSDAP a o rok později do SS. Vzhledem ke svému vzdělání se na počátku druhé světové války stal důstojníkem lékařského oddílu. Pak byl převelen k jednotkám koncentračních táborů.
Možnost pokusů
V květnu 1943 se tak nechvalně proslulý Anděl smrti ocitl v Osvětimi. A naskytla se mu obrovská možnost provádět pokusy na lidech, kterými se stal přímo posedlý. Zaměřil se hlavně na dvojčata a nebral jakékoli ohledy na zdraví nebo bezpečnost svých terčů. Nutno dodat, že mu tehdy bylo dvaatřicet let.
Vyhlížení nových subjektů
Poměrně často stál s neskrývaným nadšením na železničním nástupišti, když dobytčí vagony přivážely z nacisty okupované Evropy nové zajatce. Tehdy Mengele ukázal na jednu nebo druhou stranu. Lékař SS následně poslal nejzdravější vězně do továrny na otrockou práci, ukázání druhým směrem znamenalo pro nespočet žen, dětí, slabých nebo starých plynovou komoru.
Třetí skupina, především děti-dvojčata, sloužila jeho šíleným pokusům. Oběti byly doručeny do jeho výborně zásobených a zařízených kasáren, kde se Mengele pustil do chirurgických zákroků. Jeho pseudovědeckým cílem bylo pochopení zákonů genetiky a získání jejích tajemství.
Pseudovědecké šílenství
Právě jeho posměšný úsměv a jemný, ale smrtící dotek, mu vysloužily přezdívku „Anděl smrti“. Jedna z vězeňkyň, Dr. Olga Lengyel, odhalila, že Mengele velmi pečlivě sledoval porody. Během hodiny pak poslal matku i dítě do plynu.
Maďarská židovská gynekoložka, Dr. Gisela Perl, popsala dohru jednoho jeho brutálního zabití: „Vzal ze své brašny kousek navoněného mýdla, s úsměvem si pohvizdoval a s úsměvem naprosté spokojenosti si začal mýt ruce.“
Jeden ze svědků popsal, jak Mengele vyrval novorozence přímo matce z dělohy, pak ho usmrtil, protože to nebyla dvojčata, ve která doufal. Třetí svědectví uvádí, že si ve své laboratoři nechával na zdi připíchnuté stovky očí „jako sbírku motýlů“.
„Proč učitelům vůbec něco dávat, když za svou práci dostávají zaplaceno?” Malé poděkování a s čím nešlápnout vedle
Posedlost dvojčaty
Právě dvojčata Mengeleho fascinovala. Zajímaly ho hlavně rozdíly identických dvojčat a jak je ovlivňují genetické choroby. Svými operacemi se také snažil najít genetické defekty u Židů nebo Romů. Tím by totiž poskytl vědecké podklady pro myšlenky hlásané stranou.
Jeho pracovní hypotézou bylo, že tyto subjekty jsou vlivem rasy zvláště náchylné k některým nemocem. Může za to degenerace krve a tkáně. On či jeho asistenti sledovali pravidelně mnoho dvojčat, týdně je podrobovali vyšetřením a různě je měřili. Současně prováděl zcela zbytečně amputace končetin, případně dvojčata schválně nakazil například tyfem.
Transfuze a likvidace
Nakaženou krev pak transfuzí předal druhému dvojčeti. Mnoho subjektů zemřelo přímo během zákroků nebo krátce po nich. Někdy byla dvojčata usmrcena hned po pokusu. Vězeňský lékař z Osvětimi Miklós Nyiszli vzpomíná, jak Mengele jednou osobně zavraždil za jednu noc čtrnáct dvojčat, všechny injekcí chloroformu do srdce. Pokud jedno zemřelo na nemoc, zabil druhé, aby pak porovnal příčiny smrti.
Mengele zemřel 7. února 1979 ve věku 67 let v Brazílii, po válce se mu totiž podařilo uprchnout do Jižní Ameriky.
S kým žije Marie Retková: Rakovina ji málem zlomila, dnes vypadá výborně. Zamilovala se do vdovce, kterého jí dohodil bratr
Zdroje: Deník, HolocaustEncyclopedia, Wikipedia
