Když se řekne Bohumil Hrabal, většina lidí si vybaví nezaměnitelný styl psaní plný ironie, humoru a laskavého nadhledu. Jeho postavy působí jako sousedé odvedle a děj se většinou odehrává tam, kde to dobře známe – v hospodě, na nádraží nebo třeba v pivovaru. Ale málokdo tuší, kolik osobních zážitků se za těmito příběhy skrývá. A že Hrabal čerpal inspiraci nejen ze života, ale i z práce výpravčího, pojišťováka nebo dělníka v hutích.
Od právníka po slavného spisovatele
Slavný spisovatel vystudoval práva, ale do soudní síně se nikdy nehrnul. Místo toho Bohumil Hrabal vyzkoušel několik profesí, které ho přivedly blíž k obyčejným lidem – a tedy i k postavám jeho pozdějších knih. Pracoval jako výpravčí, pojišťovací agent i hutník. Každá z těchto zkušeností se zapsala do jeho tvorby.
Jeho literární rukopis si nelze splést – obecná čeština, proud řeči, detaily života, ironie, lehká melancholie… Jeho knihy jsou čtivé. Právě díky tomu se stal jedním z nejoblíbenějších českých autorů doma i v zahraničí. Překlady jeho děl vyšly v padesáti jazycích. A to i v takových, jako je islandština nebo malajálamština.
Pivovar v Nymburce a divočák v Kersku
Když se jeho matka provdala za Františka Hrabala, přestěhovala se i s malým Bohumil do Nymburka. Jeho otčím tam totiž dostal místo správce místního pivovaru. A právě tohle prostředí se stalo jedním z nejsilnějších inspiračních zdrojů mladého spisovatele. Vznikly tak Postřižiny, kde hlavní hrdinka vychází z Hrabalovy matky.
A pak přišlo Kersko – místo, které Hrabal znal z dětství a do něhož se v šedesátých letech vrátil jako spisovatel. Chatu v lese koupil za svůj první knižní honorář. Byla to bílá stavba obklopená zelení. Právě zde vznikaly jeho nejslavnější knihy.
V Kersku Hrabal žil a tvořil v letech 1966 až 1996, a také zde sbíral historky, které pak zpracoval v Slavnostech sněženek. Divočák, dva myslivecké spolky a hořkosladká komedie života – to všechno je autentická mozaika zdejšího života, kterou dokázal Hrabal zachytit jako nikdo jiný.
Chata jako muzeum
Chatu v Kersku si Hrabal pořídil v roce 1965 od dvou učitelských sester na inzerát. Toulal se okolní krajinou, rozmlouval s místními, diskutoval o pivu i historii – a hlavně psal. Nikdy však v hospodě neříkal, že píše. Jen nadhodil téma, počkal na reakce a teprve pak usedl ke stroji.
Po jeho smrti změnila chata několikrát majitele. V roce se 2021 objevila v nabídce realit za téměř 12 milionů korun. Nakonec ji za 9,9 milionu koupil Středočeský kraj a svěřil Polabskému muzeu. To poté začalo s rekonstrukcí. Cílem bylo vrátit chatě podobu, jakou měla za Hrabalova života – včetně původního zařízení i atmosféry.
Dnes si může každý zarezervovat prohlídku a projít se místy, kde vznikaly Ostře sledované vlaky nebo Obsluhoval jsem anglického krále. A když se vydáte po Naučné stezce Bohumila Hrabala, možná vás taky potká nějaká inspirace. Nebo aspoň divočák.
Další životní místa Bohumila Hrabala
Bohumil Hrabal byl doma na vícero místech. Narodil se v Brně, první roky života strávil v Polné, ale skutečný domov našel v Nymburce, kde jeho otčím spravoval pivovar. Praha mu nabídla ruch velkoměsta i literární zázemí, ale nejvíc jeho srdce patřilo Kersku. V malé chatě uprostřed lesa nacházel klid, inspiraci a přátele. A právě v Praze, na Vyšehradě, našel nakonec i místo posledního odpočinku.
Hrabalova chata byla poprvé přístupná veřejnosti na jaře loňského roku. Pokud budete chtít, prohlídku můžete mít i s průvodcem. Chata otevírá dveře návštěvníkům 1. května a přístupná bude až do 30. září, a to vždy od úterý do neděle. Je potřeba si návštěvu ale vždy předem rezervovat.
Zdroje: wikipedia.org, idnes.cz, kudyznudy.cz, polabskemuzeum.cz
