Přistání na Měsíci bylo nejdelším a pravděpodobně nejsledovanějším televizním přenosem v historii existence tohoto média. Proto dostala posádka také hvězdu na hollywoodském chodníku slávy. Nový program NASA Artemis má stejnou ambici, čelí ovšem problémům, které Apollo nikdy neřešilo. Proč je vlastně tak těžké se na Měsíc opět dostat?
Poslední živá posádka
Když se v roce 1972 vrátili astronauti Apolla 17 zpátky na Zemi, netušili, že jsou na více jak půl století poslední živou posádkou, který se vydá do vzdálenějšího vesmíru. Ale i když mnoho prezidentů (Bush, Obama i Trump) plánovalo lunární mise, za oběžnou dráhu Země se nikdo další nevydal.
NASA a Artemis
NASA plánuje tyto operace obnovit v rámci programu Artemis, který měl původně startovat už letos. Nakonec se tam USA pravděpodobně nevydají dřív než v roce 2030. Mise má být podobná Apollu 8 z roku 1968, kdy se k Měsíci vydali tři lidé, nepřistávali a vrátili se na Zemi. Program sám provází odklady startu, další rozpočty a překvapivé potíže technického rázu, kterých se rádi chytají konspirátoři.
Cílem Artemis je vlastně remake Apolla 8, ale má větší ambice. „Nakonec je naším cílem Mars,“ uvádí Matthew Ramsey, manažer Artemis II. „To je velmi obtížné, tedy dostat se na Mars a žít tam. Proto si bereme menší sousta, která zvládneme.“
Proč to trvá tak dlouho?
Proč se nedají oprášit staré projekty a předělat staré rakety? Všechno, co bylo použito pro staré mise, je technologie 60. let, kterou dnešní systémy dalece překonaly. Falcon Heavy od Space X, New Glenn od Blue Origin, Vulcan od United Launch Alliance. Jsou levnější, schopnější, bezpečnější a značně spolehlivější.
Celkový rozpočet NASA je dnes (a to nepočítáme jen Artemis) na půl procentu vládních výdajů. To je asi 10 % toho, co dříve vláda vynaložila na Apollo. Jeden z problémů je, že od dob starých misí tu technologii nikdo nepotřeboval, takže je nutné prakticky všechno vytvořit znova. Po misích na Měsíc se vesmírné agentury zaměřily na jiné projekty, technici to samé a továrny začaly vyrábět jiné součástky.
Otázka kontinuity
Abychom poskytli analogii, vezměme si mobilní telefony nebo auta. V obou případech platí, že jakmile vznikl produkt, neustále existovala poptávka a využití. První automobil se spalovacím motorem byl vyroben v Německu v roce 1886. Od té doby měla auta vždy využití, a tudíž se vždycky vyráběla.
Stejně jako například u vývoje šatů tak lze sestavit kompletní linii vývoje od prvního modelu po dnešek. Tohle u vybavení pro „dopravu“ na Měsíc nejde.
Priority
Mise jako Apollo byly produktem zcela jiné éry, než jakou máme dnes. Moduly vyhovovaly zcela jiným kritériím, většina tehdejší stavby šla metodou „pokus omyl“ na základě dřívějších zkušeností. A ne všechny triky tehdejších konstruktérů se nám zachovaly. Postupem technologie se také měnily priority vesmírných agentur celého světa.
I když po celém světě dnes vypouští i soukromníci družice, cesta posádky na Měsíc je zcela jiná liga. Technicky se mohlo k Marsu vydat už i Apollo, pokud by na to mělo vybavení, posádka podmínky a dost zásob.
Potřeba posádky
Při výročí HydeParku civilizace se ve studiu Dana Stacha sešli astrofyzik Jiří Grygar a atomová „baba“ Dana Drábová. Padla i otázka na obnovené lety do vesmíru, kdy Grygar jasně konstatoval, že lidská posádka už není potřeba.
Pro většinu dnešních účelů stačí sondy, které mohou přistát, měřit okolí a sbírat vzorky. A mají jednu obrovskou výhodu – není potřeba řešit tolik jejich návrat, což je u lidské posádky nevyhnutelný krok.
Věda a praxe
Praktické hledisko vyžaduje ještě jednu okolnost – aby se to vyplatilo. Dostaneme se na Měsíc a co tam? Na rozdíl od předchozích dob by cílem nemělo být dostat se na Měsíc jen proto, abychom se tam dostali. Praktických důvodů k jeho návštěvě ale krom čisté vědy moc není, tedy těch rentabilních. Mnohem více využití mají ony satelity a projekty v bližších kruzích.
Zdroje: NeddTiscali, BusinessInsider, BBCSkyAtNight, CeskaTelevize
