Od května, pokud novela zákona vyjde ještě v dubnu, si za veřejnoprávní média připlatíme. Koncesionářské poplatky, které desítky let financují provoz České televize a Českého rozhlasu, totiž po letech stagnace vzrostou. Jenže kromě samotné výše poplatků vyvolává nejvíce emocí to, koho se nové zákony týkají. Spoiler: téměř každého.
Platit bude skoro každý
Televizní poplatek vzroste ze 135 na 150 korun měsíčně, rozhlasový ze 45 na 55 korun. Na první pohled „jen“ drobná korekce směrem vzhůru, která odpovídá inflaci a faktu, že se částky neměnily 15 a 20 let. Jenže v zákulisí se odehrálo něco podstatnějšího.
Nově budou muset platit i ti, kdo mají mobil, tablet nebo notebook připojený k internetu. Jinými slovy – skoro každý. A ne, nestačí si říct, že na ČT nekoukáte. Zákon se neptá, co sledujete, ale jestli máte zařízení, které to teoreticky umožňuje. Odběr elektřiny byl doteď vodítkem pro evidenci plátců. Nově se však do hry zapojí i poskytovatelé internetu, což kritici označují za neúměrnou byrokratickou zátěž a potenciální zásah do soukromí.
Zůstává sice pravidlo, že domácnost platí jen jeden poplatek, bez ohledu na počet zařízení. Ale jakmile máte firmu, kavárnu nebo třeba kadeřnictví s rádiem, pravidla se vám změní raz dva. A někdy docela výrazně.
Firmy zaplatí víc. I ty, kde televize běží jen na stěně
Firmy a podnikatelé se dočkají nové výpočtové tabulky. Malí podnikatelé si mohou oddechnout, protože nově budou od poplatků osvobozeni. Jenže čím víc zaměstnanců, tím vyšší násobek poplatku. Například podnik se stovkou zaměstnanců zaplatí dvacetinásobek základního poplatku, firma nad 500 lidí rovnou stonásobek.
To znamená, že velké výrobní podniky, kde lidé u pásu televizi nevidí ani z rychlíku, budou platit výrazně více než třeba bar s pár zaměstnanci, ale velkou televizí v rohu. Výjimku dostanou pouze zaměstnavatelé s více než polovinou hendikepovaných zaměstnanců a neziskové spolky.
Rozhlas navíc zatíží i půjčovny aut – poplatek se bude platit za každé autorádio. A ano, to znamená za každý vůz zvlášť.
Stát se stává superkoncesionářem
Vedle viditelných změn přinesla novela ještě jednu zásadní věc, která prošla téměř bez povšimnutí. Stát se totiž nově stává největším plátcem veřejnoprávních médií. Ministerstva, úřady, nemocnice, magistráty i obce budou mít zákonnou povinnost přispívat. A co víc – příspěvky se mají automaticky zvyšovat.
To je podle mnohých odborníků konec mýtu o nezávislosti veřejnoprávních médií na státu. Nejde jen o to, kdo platí, ale kdo má vliv. Pokud televize a rozhlas začnou čím dál víc záviset na státních penězích, vyvstává otázka, zda ještě mohou skutečně fungovat jako nezávislá služba veřejnosti.
Ministerstvo kultury sice tvrdí, že díky nové úpravě získá Česká televize navíc 865 milionů, Český rozhlas pak 331 milionů korun. Jenže reálné příjmy budou vyšší. Do systému přibývá obrovské množství nových plátců – ať už fyzických osob, firem nebo institucí.
A tak zatímco veřejnost se hádá, jestli 20 korun navíc měsíčně je moc nebo málo, zákon v tichosti mění celý model financování médií veřejné služby. A možná i samotný jejich
Zdroje: Ministerstvo kultury, Peníze, Neovlivni
