Obcházely celou republikou hlavně v podobě řetězových mailů, které „zaručeně varovaly“ před rizikem. Jednalo se třeba o krutý žert s injekční stříkačkou v sedačce MHD nebo jehly na pískovišti. Tyto a jim podobné městské legendy děsí populaci dodnes. Princip je stejný, mění se jen způsoby přenosu.
Bojíme se rádi
Strašidelné příběhy už tak nějak patří k lidství. Jinak by si je lidé nevyprávěli u táborových ohňů, nedrželi by „černou hodinku“ při svíčce a nekoukali na horory. Mýty, legendy, zkazky. Prostě příběhy a události, které se údajně staly. Ale vždycky najdete jen někoho, kdo to má z druhé ruky, nikdy přímého účastníka takové věci.
Nová doba a podoba
„Nová doba, host vyhazuje vrchního!“, zvolal naštvaný číšník v klasické komedii s Bolkem Polívkou. S existencí online spojení přišla nová forma těchto zkazek, pro kterou se i u nás ujal anglický termín „urban legends“. Už není potřeba ústní podání, protože spamové maily zasáhnou za zlomek času mnohem víc lidí.
Jeden z prvních, tobogán
Generace ve středním věku si nepochybně vzpomene na historku o rizikovém tobogánu na koupališti. Zlobivé děti nebo i dospělí do něj měli narafičit žiletku. Nikdo ale nikdy neznal nikoho, komu by se stala jakákoli drastická nehoda s tím spojená. Vždycky to bylo jen z doslechu.
To byl jeden z prvních případů právě „urban legend“ neboli městské legendy. Podobné příběhy se dodnes šíří jako hoaxy po sociálních sítích, či e-mailem.
Židle, stříkačky v písku a sedačce
Podobně koloval obrázek rozbité kancelářské židle celé od krve. Pod jejím uživatelem měl údajně prasknout sedák, takže ho vážně poranila trubka, na které všechno stálo. Opět, nikdo nikdy nepotkal nikoho, kdo by byl přímým svědkem, nebo se mu něco takového přihodilo.
Klasikou se staly varování před injekčními stříkačkami na sedačkách v metru. Ty měly být navíc provázeny i vzkazem o nákaze HIV. Historka stála na strachu z narkomanů v metru (poměrně oprávněném), kteří měli v sedačkách nechávat použité jehly. Kdokoli si sedl, měl ucítit bodnutí a narazit na hrot. Podobné příběhy kolovaly také o sedačkách v kině. Opět ale nikdo nezná jedinou reálnou oběť tohoto krutého žertu.
Organičtí sourozenci konspirací
Tyto historiky vznikají zcela spontánně a organicky v reakci na momentální společenské trendy. Například za socialismu se tradovalo, že děti komunistických papalášů se v noci nudí, takže chodí po městě a hází chodce z mostu.
Technicky jde vlastně o takové drobnější a lokální sourozence konspiračních teorií. Nepracují s celosvětovým spiknutím na ovládnutí světa, stačí jim opříst nějakým příběhem tu koupaliště, tu sedačku v metru.
Cui bono?
Nabízí se otázka, kdo z toho co má. Dnešní podvodné telefonáty, smsky nebo maily jsou jasné, jde o to nalákat oběť a získat finance. Autoři městských legend (dá-li se vůbec uvažovat o autorech), se asi bavili rostoucí pozorností a tím, jak něco nesmyslného koluje mezi lidmi.
Pravda, s příchodem sociálních sítí se původně vyprávěný příběh jaksi vytratil, zmizelo i jeho kouzlo na úkor množství. A upřímně, když vám nějakou konspiraci vypráví někdo, kdo se v autě natáčí na telefon, postrádá to jiskru i po formální stránce, o obsahu nemluvě.
Slyšeli jste o některé?
Zdroje: CtiDoma, Refresher, Wikipedia, Hoax
