Silvie Maryško, kterou si většina z nás pamatuje jako milou Uzlinku z dnes už kultovních Pelíšků, oslavila v lednu čtyřicáté narozeniny. Zatímco diváci si její dětskou tvář dodnes spojují s Vánoci a legendárními hláškami, ona sama film příliš nevyhledává. „Pro mě je to až moc smutné. Lidé na tom vidí hlavně humor, ale já cítím spíš tu tragédii,“ říká otevřeně.
Po letech před kamerou se rozhodla pro klidnější život, našla se v produkci a stala se mámou. A i když by se mohlo zdát, že showbyznys nadobro opustila, na place se objevila nedávno – opět po boku Jana Hřebejka.
Začátek u Hřebejka, osudová ofina a seriálová nabídka, která nevyšla
K herectví se dostala Silvie už jako malá. „Chodila jsem do studia HaF Hany Francové, kde jsme dělali všechno možné – klavír, flétnu, výtvarku i dramaťák. Nakonec jsem zůstala u posledního, tam jsem se vždycky vyřádila,“ zavzpomínala v rozhovoru pro iDNES. První roli získala ve svých deseti letech v televizním seriálu Kde padají hvězdy, a osud jí později do cesty přihrál i slavné Pelíšky.
Roli Uzlinky jí režisér Jan Hřebejk svěřil bez castingu. „Měla jsem příušnice, casting jsem nestihla, ale Honza rozhodl, že to dá rovnou mně,“ říká Silvie. Kvůli roli přišla o dlouhé vlasy – ostříhali ji na mikádo s ofinkou, která jí zůstala dodnes. „Zpočátku se mi to vůbec nelíbilo, ale nakonec jsem si zvykla.“
Nabídku hrála i v jiném známém seriálu, a to od Primy v Rodinných poutech, kde ztvárnila Kristýnu Liškovou. „Paradoxně jsem tehdy dostala nabídku i na roli v Ulici. Tu, kterou nakonec hrála Patricie Pagáčová. Jenže už jsem měla podepsanou smlouvu s Primou, takže jsem to musela odmítnout,“ prozrazuje. Z Rodinných pout pak přešla do Velmi křehké vztahy.
Pelíšky nejsou pohádka. A proč uzavřela hereckou kapitolu
Natáčení Pelíšků pro ni bylo jako letní tábor. „Byla tam skoro celá parta z předchozího natáčení – Honza Hřebejk, Honza Malíř, Uršula König. Známé prostředí, žádná tréma.“ Nejvíc si ale odnesla setkání se Stellou Zázvorkovou. „Jednou mi řekla: Až ti starší budou vykládat, že za nich to bylo jiné, nevěř jim. Vždycky to bylo stejné. To si pamatuju dodnes.“
Po Pelíšcích přišla pauza. Silvie šla na běžnou střední a plánovala odjet do Austrálie. Nakonec ji ale přemluvily Rodinná pouta. Herectví ji však nikdy úplně nepohltilo. „Nikdy jsem netoužila být divadelní diva. Kamera mi šla, ale divadlo mi dalo zabrat. Nebyla to moje vášeň.“
Po skončení seriálu dostala další nabídku, ale odmítla. Živit se jen divadlem nešlo, a tak zakotvila v produkci. „Začínala jsem jako eventová produkční, později jsem dělala reklamy a teď se pohybuju v dabingu. Všechno to nějak přirozeně vyplynulo.“
Láska přes Facebook
Osud ji svedl dohromady s hercem Jiřím Maryškem. Seznámili se v roce 2020 přes sociální sítě. „Přidala jsem si ho na Facebooku, protože mě zaujal jeho Kanál Maryško na Streamu. On mi hned napsal, že si mě chtěl přidat už dávno, ale neměl odvahu. Prý si pamatoval, že jsme se kdysi potkali. To mě dostalo,“ svěřila se iDNES.cz.
Poprvé maminkou ve čtyřiceti
V říjnu 2024 se jim narodila dcera Františka. Termín porodu připadl symbolicky na 17. listopad, nakonec se ale narodila 28. října. „Známí si dělali legraci, že jsme to naplánovali. Ale byla to náhoda. Františka si vybrala Masaryka před Havlem.“
Rodinný život skloubit s hereckým není vždy snadné. „Jirka má angažmá v Divadle na Vinohradech, zkouší, natáčí Ulici, večer hraje. Je to kolotoč. Ale zvykli jsme si. Máme i společné projekty, třeba Havloids Memorial Club, kde se věnujeme občanské angažovanosti.“
Mateřství jí podle jejích slov změnilo perspektivu. „Je mi čtyřicet, ale připadám si mladší než kdy dřív. Děti vás omlazují. Nemůžete si dovolit zestárnout, když doma běhá miminko.“
Seriál Rodinná pouta můžete sledovat na prima+.
Zdroje: idnes.cz, csfd.cz, wikipedia.org
