No tak, klidně se na to hned zeptejte strýčka Google, ten ví přece všechno. Tedy konkrétně na to, jaké jsou primární barvy. Dostanete velmi jednoznačnou odpověď, která se bude asi shodovat s tím, co jste se naučili už v mateřské školce. Že jde o červenou, žlutou a modrou. I v takto jednoduchém konceptu se ale najdou zádrhele.
Jak to asi víte
Zcela základní barevné spektrum se nám zdá naprosto jasné. A i když vám Google rozhodně nelhal, současně nesdělil ani kompletní informaci. Primární barvy, abychom si to nejdříve ujasnili, jsou základní barvy sloužící coby pilíře pro stavbu celého viditelného spektra.
Pravděpodobně jste se tedy naučili, že jde o červenou, žlutou a modrou. Jejich skládáním s různou intenzitou složíte naprosto všechny další, včetně černé.
Sekundární a terciální
Pozor, nejde o celý zbytek spektra. Sekundární barvy vznikají při smíšení primárních ve stejném poměru. Patří sem tudíž zelená (žlutá s modrou), oranžová (červená a žlutá) a fialová (červená a modrá). Aby těch stupínků nebylo málo, máme tu ještě třetí „schůdek“. Na něm stojí primární barvy smíchané se sousedním odstínem. To vytváří tóny jako červeno-oranžová, žluto-modrá nebo modro-fialová.
Dvě barevné teorie
Když se budeme bavit o barvení, pak souhlasí, že červená, žlutá a modrá jsou primární barvy. Liší se však ale jejich názvy například při grafice na počítači a v barvách pro tisk. U grafických programů máte na výběr normálně červenou, žlutou a modrou. Jestli plánujete tisk na papír, jde však o cyan (modrou), yellow (žlutou) a magentu (červenou). Protože je ale nejvyužívanější barvou černá, přidává se samostatně jako „key“.
Jakmile se ale začneme bavit o světle, změní se primární barvy na červenou, zelenou a modrou. Důvodem zmatení jsou teorie týkající se barevného světla a „barevných materiálů“. Obecně jsou známé jako systém přidání a substrakce.
Rozdíly obou přístupů
„Vidíme proto, že nám do očí vstupuje světlo,“ uvádí Stephen Westland, profesor barevné teorie na University of Leeds. „Činí tak dvěma způsoby. Buď přímo ze zdroje nebo odrazem od věcí. To vede k oněm dvěma modelům, tedy míchání a substrakce.“
„Obojí způsobuje jednu a tu samou věc,“ říká Mark Fairchild, profesor Program of Color Science Laboratory na Rochester Institute of Technology v New Yorku. „Jde o reakci tří typů tyčinek, které máme v oku. Ty jsou citlivé na červené, zelené a modré světlo. Přidávání to dělá přímo, substrakce trochu jinak.“
Přídavné míchaní
Tohle je asi nejznámější příklad míchání barev, tedy kombinace tří světel v různých barvách, která se střetnou na zdi. Jakmile se překryjí, vzniká nový odstín. „Červená, zelená a modrá jsou přídavné primární, protože vytváří všechny další včetně žluté. Smícháním všech tří vzniká bílá a přesně takhle funguje monitor počítače nebo televizní obrazovka.“
Substraktivní míchání
„Takhle funguje míchání barev a inkoustů,“ říká Westlant. „Jde o textil, laky, plast, inkousty a tak dále. Vidíme je jako barevné, protože odráží dopadající světlo.“ Takový kus papíru odráží všechny viditelné vlnové délky světla. Když přidáme žlutý inkoust, začne pohlcovat modrou vlnovou délku, čímž ji odejme ze spektra odraženého světla. Výsledkem je žlutý papír, protože světlo přišlo o jednu složku.
V tomto postupu začínají tedy barvy (bílé světlo), a přidáním barvy dojde k odejmutí konkrétní délky. Barevné odlišnosti tak vycházejí z chemického povrchu předmětu a jeho vlivu na odrážení světla. Přidávání pracuje se zdroji světla, zatímco substrakce s „odražeči“.
Psychologické primární barvy
Ty se odvíjí od toho, jaké barvy náš mozek v základu zpracovává a jde o červenou, žlutou, zelenou a modrou. Mohou se lišit u slepoty k některým odstínům nebo jiným odchylkám organismu.
Skutečné primární
„Máme-li použít tři hlavní barvy, funguje nejlépe modrá, červená a žlutá,“ říká Westland. „Používají je veškeré firmy, které něco tisknou a jde tak o CMY systém. Myšlenka RYB barev by neměla být učena. Není správné si myslet, že cyan a magenta jsou jen hezká jména pro modrou a červenou.“
„Substraktivní primární barvy jsou skutečně tyhle, ta běžnější jména jsou chybné. Můžete použít i jiné barvy, ale nezískáte tak široké spektrum.“
Reálně šedý svět
Při řeči o barvách je třeba zmínit, že barvy okolního světa vlastně nikdy nevidíme přímo. Vždy jde o výklad našeho mozku, případně číselnou hodnotu měření konkrétní délky vlnění. Jak skutečně vypadá to, co je kolem nás, vlastně nikdy neuvidíme, protože to vnímáme přes smysly přeložené naším mozkem.
Další zajímavosti si můžete přečíst tady.
Zdroje: HowStuffWorks, ResearchGate
